rape in the forest

untranslatable invitation for their first gig in Prague:

Okey, tuhle kapelu známe už docela dlouho, ale krom hypotetickejch slibů o tom, jak jednou začnou zkoušet (trvalo cca 3 roky), jsme od nich v podstatě nic dalšího neslyšeli. Víc než muzika - kterou můžete s klidným svědomím hodit do stejnýho hnoje s Drunks With Guns, nebo pokleslou formou metalu ranejch Melvins, to celý mixlý hutnou porcí dekadentního country (z kterýho si stejně berou akorát ten chlast), má tahle banda úchylů zajímavou taky personální skladbu:

Lukas (čtyry struny, hodně prášků, slabý nervy) jezdil poměrně dlouhou dobu jako řidič Transwaggon a je naprosto evidentní, že mu to slušně odjebalo hlavu. Na Lukasovi je nejvíc ze všech patrný, jak mocně je se svým nástrojem sžitej. Když pozorujete, jakým způsobem hraje a jak se postupem času jeho hra zvrhává v naprosto totální destrukci, připomínající spíš agresivní neurotickej assault než hudební výkon, pak vidíte čirý zrcadlení osobnosti. Není třeba výčtu všeho, co jsme s tímhle neobyčejným bláznem zažili, ale když vám řeknu, že jeho poslední větší sek byl, když ho totálně ožralýho a sjetýho museli ze střechy jednoho dejvickýho baráku (kterej byl shodou okolností naproti Izraelský ambasádě a kam se vyšplhal přes okenní římsu) sundavat fízli, je vám asi jasný, co to je za živla… to že po tomhle incidentu následovaly pravidelný seance na pakárně, je asi jenom taková třešnička na dortu.

Další pán na holení je Mirina alias Šírek alias milujumelvins@seznam.cz. Míra je jedinečnej z docela jinýho důvodu. Za jedno - Míra miluje pokleslej metal (hlavně teda ty Melvins, který sebou tahá doslova všude) a to se u nás vždycky počítá; za druhý - Míra má tu nejstylovější kštici z Hluchu = pochcaná sláma ala model Soundagarden 80´s; za třetí - Míra je majitelem baráku č. 13, kde se děly ty největší a nejzásadnější zvěrstva; Míra má taky nejlepšího bráchu na světě, kterej ho vyloženě školí a to je pak vždycky paráda…a jen tak na okraj: mimo všechno svoje hulvátství je Míra taky super kytarista!

Poslední originál je Vojťák: begraund jak hovado, dítě ulice, totální poděs, od třinácti největší hardline, punk, crust, milada, hodně chlastu a hluboce zakořeněná nenávist vůči autoritám, náckům a policajtům. Vojťák je jak věčně unavená (znáte nějakýho workholika co dá ranní, odpolední, jede koncert - řídí celou noc, jde na ranní a večer znova na koncert?) bubnující chobotnice dreadů, relativně úspěšně vyléčenej alkopunkáč (i když ne z tý alko strany), a hlavně skvělej kluk s talentem na hrozně moc různejch věcí a se srdcem na tom nejsprávnějším místě.

V posledku by se ještě slušelo asi tolik: jo, jsme si naprosto vědomý toho, že existujou kapely, který tím, jak hrajou, jak u toho vypadaj, nebo co jsou to za lidi, tím vším můžou sami sebe zahnat do toho nejkrajnějšího kouta, odkud pak vysílaj signály nevalného hovadství, jejichž jediným cílem je nasrat a pohoršit co nejvíc normálů. Rape in the forest jsou skrze svojí nestravitelnost dost možná právě tenhle případ. Nejsou hezký, nejsou přístupný, nehrajou pěknou muziku a nad to všechno jsou naprosto nenormální. Nikdo z nás vlastně ani neví, co od nich čekat, jakej ten koncert bude - jestli totální průser, nebo hluboká orba a námrd. Na tom všem ale ve finále stejně nezáleží, protože my je milujem už teď…pro to, jaký sou to lidi, jak skvělý a výrazný jsou to osobnosti.

Za hluch - adámek & dav