Lyrics
Zkus mi psát o svý lásce,
snad umím ještě trochu číst,
jak's měnil svět se mnou v náručí.
A zkus mi psát čím jsi býval,
ráda si uložím ten list,
na věky ho zakopám,
tam někde pod vrbou.
Do kořenů slova vsáknou.
Až bude ten strom lístky mít,
na každým z nich jedno slovo mám.
Jak v dešti sám jsi spával
zas ve větvích si můžu číst
i když ten příběh ještě z dálky znám.
Zkus mi psát, jak's mi psával,
když slova byla víc než hřích,
když jsi pak sám u baru stál -
nemoh's pít dál
za nocí, za nocí úplňkových.
Budu mít strom plnej básní,
ve větru cinkaj jako okovy -
copak se ženská někdy poučí.
Zas bude stát jako hloupá
i když si dočetla ten strom,
jako už kolikrát s větrem v náručí.
Tak zkus mi psát o svý lásce,
snad umím ještě trochu číst,
jak's měnil svět se mnou v náručí.
Zkus mi psát o svý lásce, óooooo...