WWW + Pavel Fajt

Legenda českeho hiphopu WWW ve společném vystoupení s bubeníkem Pavlem Fajtem.
O afterparty se postará taktéž již legendarní brněnský Dj, člen Questablist DJ Mehdi.
---

WWW + Pavel Fajt
Avantgardního bubeníka Pavla Fajta známe především jako součást tzv. brněnské alternativy, v rámci které hrál třeba s Václavem Koubkem nebo Ivou Bittovou a navždy se zapsal do historie české alternativní hudby jako člen kultovní formace Dunaj. WWW už zase skoro dvě dekády patří k předním kapelám českého hip hopu a nikdo už jim neodpáře postavení pionýrů žánrů v České republice. Tvůrčí spojení Pavla Fajta a WWW může být na první pohled možná trochu překvapivé, o to kreativnější ale ve výsledku je.

WWW
Kapela WWW vznikla v Praze na počátku devadesátých let. Nikdo tehdy netušil, že název kapely později dostane zcela nový význam. Původně bylo jméno WWW zkratkou anglického “We Want Word”. WWW kolem sebe v té době soustředili první české nadšence hiphopové kultury, byli jednou z prvních rapových kapel u nás. Spoluvytvářeli též základy místního graffiti, breakdancové a turntablistické scény. V pozdějších letech WWW začala pracovat s živými nástroji, kapela působila jako posthiphopový big band a pozvolna se odklonila od klasické rapové produkce. V roce 1998 kulminoval ohlas kapely častými koncerty, její skladby vycházely na nezávislých kompilacích. Díky spolupráci s většími nahrávacími společnostmi kapela též okusila, jak chutná tuzemský mainstream. Ovšem nakonec její členové zvolili nezávislou uměleckou dráhu, což posléze společně s vnitřními tlaky způsobilo rozpad WWW, a to těsně před nabízeným, nicméně členy kapely odmítnutým vydáním první desky u POLYGRAMu. WWW se vrátili na scénu s debutovým albem Neurobeat až v roce 2006 díky nově vzniklému nezávislému labelu BiggBoss a zásluhou Ondřeje Anděry a Lubomíra Typlta, kteří dlouho toužili úvodní kapitolu tvorby WWW završit hmatatelným výsledkem. Obal desky tvoří variace na Typltovy figurální obrazy ze série Pinocchio. WWW volí cestu prezentace prostřednictvím stylizované symboličnosti a definice hiphopu jakožto prostoru pro autenticitu, která je pro kapelu důležitější než forma. Pro tvorbu WWW je rovněž nesmírně důležitá vizuální stránka, Neurobeat byl vydán jako v pořadí druhý český duální disk, který mimo audio stopy obsahuje i autorskou klipovou tvorbu. Klipy WWW byly mimo televizní vysílaní prezentovány i v uměleckých galeriích, staly se též podnětem k sérii přednášek WWW o nových médiích na Akademii výtvarných umění. Hudba Ondřeje Anděry obsahuje útržky hiphopových postupů a z reality nasnímaných samplů, nervózních industriálních zvuků a znepokojivých elektronických struktur. Zvuky jsou většinou nasnímány z reality nebo digitálně vygenerovány do abstraktního tvaru. Tvorba WWW v sobě obsahuje prvky hiphopu, ale není na něj vázána, pouze využívá jeho živelnou a rytmickou energii. Texty Neurobeatu jsou z větší části autorskou prací Lubomíra Typlta, spolupracoval na nich i Ondřej Anděra. Typltovy texty jsou občas matoucí a těžko uchopitelné, provokují tak posluchače, aby se zamyslel a namáhal svou představovivost. Jejich naléhavost umocňují metafory, eufonie a vůbec široká škála básnických prostředků. Texty Ondřeje Anděry jsou spíše abstrahujícími impresemi, zdůrazňujícícmi rytmickou podstatu slov, jejich mnohovýznamovost a zvukovou barvitost. Anděrův rap balancuje na hranici rytmické hravosti a stimulujícího, zuřivého a útočného vzívání. Vše je zmnoženo a dobroušeno kovovým hlasem zpěvačky Milesy. Koncertně WWW pracují ještě se scratchem a mixy DJ Brainy Thuga, často improvizují pomocí loopovacích zařízení a experimentují se synchronizací s lasery a videoprojekcemi. WWW slučují postupy hiphopu, industrialu a elektroniky. V Čechách jsou občas přirovnáváni ke kapelám jako Beastie Boys, Massive Attack, NIN nebo Young Gods. WWW byli několikrát headlinery velkých hudebních festivalů v Čechách a na Slovensku a byli nominováni na několik hudebních ocenění, například na cenu Anděl. V současné době kapela vydala druhou desku s názvem Tanec sekyr, věnuje se natáčení nových klipů a koncepční, synchronizované vizuální stránce svých vystoupení. Odehrála též koncert v Holandsku, kam byla vybrána na festival Eurosonic Noorderslag 2009 a v Paříži v rámci velkého festivalu hudby Féte de la musique 2009.

Pavel Fajt
je moravský avantgardní hudebník, neortodoxní bubeník, hudební aranžér a producent evropského významu.
Brněnský hudebník Pavel Fajt patří do skupiny alternativních hudebních žánrů, jeho hudba se prakticky neustále pohybuje kdesi na pomezí world music, art-rocku, folk-rocku a experimentální elektrofonické hudby. Vystupuje již z dob svých studií na VUT v Brně, kde působil nejprve krátce v hudebním uskupení Nucleus, poté též ve studentské skupině Ještě jsme se nedohodli. Následovalo příležitostné vystupování s folkovými hudebníky, z nichž nejznámější je písničkář Václav Koubek a nonkonformní folková a word music muzikantka Iva Bittová, se kterou vystupoval nejprve v duu, potom v triu nazvaném Kolektiv. Toto trio pak dalo vzniknout významné hudební formaci Dunaj, které patřilo k nejvýraznějším zjevům brněnské alternativní scény na konci 80. let 20. století až do počátku let 90. S Ivou Bittovou vystupoval na mnoha koncertech v celé Evropě i v zámoří, byl také hudebním producentem několika jejích sólových desek. Od roku 1980 je také datována jeho spolupráce s brněnským Divadlem Husa na provázku, pro které vytvořil scénickou hudbu k několika představením. Je také autorem scénické hudby k několika pražským divadelním představením.
V roce 1990 se společně s Ivou Bittovou a dalšími spolupodílel na tvorbě filmového dokumentu o kytaristovi Fredu Frithovi Step across the border, jenž téhož roku získal cenu Felix za nejlepší dokumentární film. V roce 1992 nahrál s Jimem Menesesem pozoruhodné avantgardně pojaté hudební improvizace na bicí, jenž vyšly na albu Songs for the drums pro dvě bicí soupravy a dva hlasy. Album je pozoruhodné tím, že hlasy obou bubeníků byly snímány pomocí mikrofonu na krku a byly zvukově zatlumeny a posléze technicky upraveny tak, aby byly výrazově ekvivalentní k bicím.
Od roku 1992 se také datuje jeho sólové vystupování, kdy kromě rozšířené bicí soupravy využívá jednoho či dvou akustických kruhů, což je kovový elektrofonický nástroj kruhového tvaru s několika strunami napojený na speciální zvukovou aparaturu se zkreslujícími zvukovými efekty. V roce 1994 společně se zpěvačkou Annou Homier a belgickým muzikantem Geertem Waegemanem natočil pozoruhodné CD s názvem Mcaronic sines a Corne de Vache. Od roku 1994 je také datována jeho příležitostná spolupráce s kytaristou Mikolášem Chadimou, která byla realizována prostřednictvím pásma Průhlední lidé, které vyšlo na stejnojmenném CD z roku 1998. V roce 1995 se vrací k melodickému art-rocku ve formaci Pluto, která navázala na předchozí úspěšné koncertování někdejší skupiny Dunaj. Formace Pluto zanikla v roce 2000, za dobu své existence vydala dvě pozoruhodná alba, z nichž to první získalo cenu nezávislých kritiků zvanou Žlutá ponorka. V roce 1998 se započala jeho další mezinárodní spolupráce se Stepanidou Boris, což je členka Yakutského národního divadla a která je známá svojí snahou o oživení tzv. „šamanské sibiřské hudby“. Se zpěvákem Václavem Kořínkem (alias Wendy Zulu) ze skupiny Zuluville realizoval projekt Ladakh, což je spojení perkusních nástrojů spolu se šamanským zpěvem, další výlet do hájemství world music. Z podnětu Pavla Fajta také vznikl svérázný hudební festival nazvaný Slet bubeníků, což je vlastně pravidelné každoroční koncertní turné různých hráčů na bicí nástroje. V letech 2000 až 2001 byl členem hudební formace The Danubians, což byla mezinárodní hudební skupina spojující prvky východoevropského a středoevropského folklóru s art-rockem (tedy forma avantgardního folk-rocku). Od roku 2001 až doposud vystupuje také nadále sólově se svým vlastním koncertním programem nazvaným Drumtrek.