Playing via Spotify Playing via YouTube
Skip to YouTube video

Loading player…

Scrobble from Spotify?

Connect your Spotify account to your Last.fm account and scrobble everything you listen to, from any Spotify app on any device or platform.

Connect to Spotify

Dismiss

A new version of Last.fm is available, to keep everything running smoothly, please reload the site.

Wiki

Informace o albu
Nejdřív jen chvílemi a nejspíš podvědomě, ale čím dál, tím častěji a cílevědoměji se Petr Ulrych ve své čtrnáctileté nahrávací kariéře snažil, aby se v písních, které skládá, hraje na kytaru a zpívá se svou sestrou Hanou, prolnuly prvky taneční hudby, a především beatu, s hudbou jeho Moravy, s duchem její melodie, harmonie a rytmu. Nikdy to pro něj neznamenalo "vypůjčování" či dokonce "autorizování" lidových motivů, ani tvrdé zbeatování národních písní. Jeho láska k folkloru došla od prvotního okouzlení přes bezbřehé nadšení až k určitému nadhledu. Ten mu umožnil, aby třeba v horňácké hudbě z moravsko-slovenského pomezí nalezl styčné plochy s beatovou hudbou: puls, drsnost, a upřímnost. O autorské nápady neměl nikdy nouzi. Kdo jiný z našich předních zpěváků se obejde bez jakékoli přejaté - zahraniční nebo domácí - skladby?
Zato se vždycky trápil se zvukem: jaký doprovod by odpovídal svérázu písní i Hanina a jeho zpěvu? Dnes Hana a Petr svorně říkají, že ten pravý požitek z koncertů měli, až když je začala doprovázet jejich nynějších skupiny, Javory; bez elektriky a žesťů, jen smyčce a cimbál. Slyšeli nástroje i sebe, zesilovali i tlumili, jak chtěli, bylo jim rozumět každé slovo. Takové je máte poprvé i na albu. Jeho písničky jsou tanečnější, než byly ty v Nikolovi nebo Meči a přeslici. (Jen Putovali kdysi hudci je nápodoba lidové písně.) Poznáte, že podobná hudba, jako byla na prvním pantonském albu Ulrychových, Hej dámy, děti a pásni, se dá s odpichem, zahrát i takovém obsazení, v jakém hrají Javory, bez beatové rytmiky. Že Javory přitom nejsou žádnou další folklórní skupinou, zjistíte ovšem hned zkraje, poslechem nových úprav dvou písní úspěšných na festivalech (Jízda králů, Kotva 1977; Javory, Lyra 1976). Jsou mezi nimi rockeři, lidovkáři, konzervatoristé i hráči z filharmonie. Právě s takovými nám může Petr Ulrych, autor všech aranžmá, dokazovat, že zvukově se dá experimentovat i bez syntezátorů a okolní studiové "elektrárny". Že tenorová flétna může zaznít jako zvon (ve Zvonu), že viola přirozeně souzní s kontrabasem, a klasické bicí nástroje se dají nahradit perkusemi, cimbálem, a vlastně i rytmickým tepem smyčců.
Co slyšíte z alba, uslyšíte - s výjimkou hráčů na conga - i na koncertu. A tento "akustický extrém" je zatím posledním krokem Javorů, Hany a Petra Ulrychových a textaře Ladislava Kopeckého na cestě jakou jdou třeba i Alan Stivell v Bretani, Steelye Span v NAglii, Gheorghe Zamphir v Rumunsku nebo Marek Grechuta v Polsku. Vede pryč od zvukové "světové" uniformy - k poznání a vyjádření sebe sama a po svém. (sleevenote Jiří Černý, 1979)

Titul v původní podobě a se zvukem originálních studiových pásů.

Hi-Res verze alba: WAV / 192 kHz / 24 bit

Edit this wiki

Don't want to see ads? Subscribe now

API Calls