libor krejcar

LIBOR KREJCAR & THE TAMERS OF FLOWERS

Libor Krejcar - hlasový projev, saxofon
Sweet Jane - hlasový projev, perkuse, housle
Jiří Benda - basová kytara, sampler
David Kolovratník - bicí
Radek Losert j.h. - kytara

Libor Krejcar je sochař, výtvarník, autor textů a principál heřmanoměstecko-pražského zvukového tělesa Krotitelé květin. Hudba jako audiovizuální deník, tak by se dala charakterizovat jeho hudební tvorba. Od počátku 90. let se v cyklech vrací k práci s texty, které balí do hávu zvuků uměle vytvořených nebo zachycených v běžném životě na principu jakéhosi “homeless fieldrecordingu”. Výsledkem je zvuková koláž na pomezí tradice českého undergroundu, industriálního experimentu a současné elektroniky. Slyšíme zde předtočené pasáže a podivuhodné smyčky, jejichž celkové sesazení činí z Krejcarova projektu zcela ojedinělou záležitost. Melodické linky naprosto chybí, epické napětí vzniká spíše formou puzzle skládanek se zvuky kostelních zvonů a různých hlasů. Hučení temných samplů přerušuje vytáčení telefonního čísla, jež neexistuje, a jako ze sna k nám připlouvá hlas největšího černokněžníka mezi tuzemskými kněžími - Tomáše Halíka. Jen místy jsou ruchové plochy prokládány klasickými hudebními nástroji jako saxofon či foukací harmonika. Nad tím vším se v různých odstínech proplétá Krejcarův hlas a jeho ryze osobní a velice temná poezie.

V roce 2003 Libor Krejcar, za pomoci královehradeckého zvukového mistra Petra Vyšohlída, přetavil své vize ve vydání CD Lesní hřbitovy. Tato podivuhodná zvuková socha se setkala s nadšenými ohlasy hudební kritiky. V roce 2006 získal projekt Lesní hřbitovy svoji koncertní podobu. Ojedinělá vystoupení formace Tamers of Flowers jsou doprovázena působivou videoprojekcí.

Koncert v Divadle 29 bude obrazově i zvukově zaznamenán. Materiál pořízený v divadle bude tvořit jádro DVD, které bude součástí reedice dnes již prakticky rozebraného nákladu CD Lesní hřbitovy.

www.liborkrejcar.com


VRÁŤA BRABENEC & HOSTÉ

Saxofonista a zpěvák Vráťa Brabenec (The Plastic People of The Universe) a jeho hosté představí naživo svůj hudebně-textový litanický proud. Volný až freejazzový saxofonový doprovod působí v kombinaci s monotónně naléhavým Brabencovým přednesem velmi přesvědčivě. Brabencova usilovná, rychle plynoucí deklamace, vychrlená bez pomlk jakoby jedním dechem, připomíná zoufalou modlitbu. Modlitbu člověka, který chce navzdory zkušenostem z apokalyptického 20. století věřit.

www.plasticpeople.cz


IVAN MARTIN JIROUS

Duchovního vůdce českého undergroundu a uměleckého vedoucího legendární kapely The Plastic People of the Universe netřeba dlouze představovat. Magorovy labutí písně patří dnes do výbavy každého školáka. Ivan M. Jirous je kontroverzní osoba, která svým nespoutaným chováním vždy vyvolávala vášnivé reakce. Pro mnohé rozvraceč a pobuda, pro jiné morální autorita a geniální básník. V roce 2006 mu byla za knihu Magorovy dopisy udělena cena Jaroslava Seiferta. Jeho poezie je drsná a neotesaná, ale též velice niterná, podepřená osobními prožitky.

Autor bude číst ze své nové sbírky Okuje, která právě vyšla v bibliofilském vydání v pražském nakladatelství Gallery. Komorní výpravu sbírky a její omezený náklad můžeme vyložit jako autorovo gesto: ať byla vyznamenání, kterých se Jirousovi v posledních třech letech dostalo, nové edice i reedice jakkoliv zasloužené a podstatné, na jejich rubu hrozilo, že zadusí to, oč jde především – samu poezii, plod ticha a soustředění.

Básník tu systematicky převrací čas, postupuje proti jeho proudu, pátrá po zdánlivě ideální minulosti, aby z ní opakovaně odloupl tenkou vzpomínku na prchlou lásku nebo zemřelého přítele. Toto napětí mezi exaltací a melancholií v sobě nese jistou dávku krutosti. V Okujích se romanticky probuzené smysly toužebně napínají už především proto, aby jako nejvyšší lásku zakusily smrt.

Čtenář je při četbě Okují doslova u vytržení z přirozeného plynutí Jirousovy řeči, z jeho zužitkování lekce básnického naivismu, kterou mu počátkem 70. let udělil Egon Bondy a kterou on rozvinul do svébytné podoby širokodechého novoromantického zpěvu – archaizovaným stylem i slovníkem.