OTK

Skupina, která si za svou 20ti letou historii prošla rockovou alternativou i hardcore / noisovým běsněním, aby se v posledních letech prokousala k velice osobitému hudebnímu tvaru, postaveném na dobrodružném putování klávesových zvuků pronikajících skrz kytarové houštiny, které raší ze spletitých rytmických kořenů. Hudba OTK bývá přirovnávaná k produkci kapel jako jsou Low, Slint, Morphine nebo Codeine. Nervní rytmika a neučesané kytary jsou tu v protikladu k vyklidněnému projevu Ondřeje Ježka, který svými útržkovitými, imaginativními a svérázným humorem kořeněnými texty nahazuje další prvky do výsledné mozaiky, a nechává na posluchači, aby v ní kolumbovsky dohledával vlastní záchytné body. Po eponymním debutu z roku 1993 a desce Kot (1998) potvrdili OTK definitivně své výsadní postavení v rámci žánru v Česku albem Sona a Kuva (2003). Do detailu promyšlené a těžko zařaditelné pronikání žánrovým spektrem, dobrodružné bloudění prostorem ambientních ploch a ruchů navrch roubované precizně zvládnutým kytarovým zvukem, sklidilo nadšené ohlasy jak hudebních fajnšmekrů, tak kritiky, která v recenzích nešetřila superlativy a věštěním velké budoucnosti. Za album obdrželi OTK v roce 2003 sošku Anděla za alternativní počin roku.

Zpěvák a kytarista OTK Ondřej Ježek je jedním z nejrespektovanějších českých studiových zvukařů a producentů (WWW, Esqmeg, Traband, Miou Miou, Ecstasy Of St. Theresa, Jan Burian, Hm…). Spolupracoval například s Jonathanem Burnsidem (Nirvana, Depeche Mode) nebo s Kipem Beelmanem (Juno, Unwound).

V dubnu vyšlo u labelu Silver Rocket nové album OTK nazvané Okolo:

Mimozvuky prorostlý do kořenů, vůně hlíny. Pradávný tóny, ohnutý tíhou tajícího sněhu. Která kapela dokázala kompletně převrátit běh hudebních věcí a přemluvilt rytmy k melodii? OTK se tentokrát spustili až k zemskýmu jádru, ochlazenýmu miliardama hvězd noční oblohy. A jedna věc je jistá: pro tuhle desku neexistuje žádný trefný přirovnání.